The sleeper must awaken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XXII-4-MMXVI

FILMY V KURZU: [2017] Krotkaya... [2018] Dogman...Manbiki kazoku...Climax...BlacKkKlansman...Widows...Better Call Saul (Season 4) [???] The Thousand Miles...

Blade Runner 2049

17. října 2017 v 21:18 | uglydog |  Recenze FILMové
Jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku vstoupil do českých kin. Po dlouhých 35 letech vzniklo volné pokračování kultovního sci-fi thrilleru režiséra Ridleyho Scotta nazvané Blade Runner 2049 (dále jen 2049). Režisér původního "Běžce po ostří" požehnal sequelu coby producent a na post režiséra vybral talentovaného Kanaďana Dennise Villeneuva, který už několikrát prokázal, že i s průměrným scénářem lze vytvořit výjimečné dílo - platí to zejména pro všechny jeho filmy natočené v USA (Zmizení, Sicario, Příchozí). S velkým očekáváním zpravidla přichází velké zklamání, přestože víme, že dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky. Pokud si nového Bladea chceme užít, je nutno jej vnímat v kontextu současných kinematografických trendů, jež místo noir atmosféry a psychologické drobnokresby ctí spíše dynamickou akci a aktualizační aluze.



2049 svým pojetím kopíruje sedmý díl Hvězdných válek J. J. Abramse. Také tam šlo o pokračování podané s přehnaným respektem a zalíbením k původnímu dílu. Scénáristé 2049 s nadsázkou řečeno restaurují nejen původní postavy, ale dokonce i výstavbu některých scén. Naštěstí má film i řadu vlastních zajímavých myšlenek a nabízí docela originální sci-fi zápletku, jež sofistikovaně obrací děj původního Blade Runnera (dále jen BR) naruby. Hlavním hrdinou je opět policejní lovec androidů pátrající po nebezpečných jedincích v dystopické budoucnosti vizuálně mixující high-end technologie s retro feelingem. Tentokrát je však policista nazývaný jako "K" stejného druhu jako jeho kořist, tedy androidem, ač oproti starším typům mnohem oddanějším nadřazené lidské rase. Ještě více submisivnější roli v dané verzi budoucnosti zastává K-ova domácí společnice Joi, která je realistickým hologramem odkázaným projektor. Návaznost na BR pak zajišťuje postava Ricka Deckarda v úloze stárnoucího guru.

Příběh založený na jednoduché zápletce se ukáže být komplikovanějším, než se na první pohled zdá. Vysvětlení a pochopení četných otazníků se ovšem ukrývá až v závěrečných pasážích - pozvolna a někdy až zdlouhavě - vyprávěného filmu. Právě pomalu plynoucí děj je vzhledem k delší stopáži (164 minut) pro diváka značně zatěžující a zřejmě se podepíše na slabších tržbách. Naštěstí Villenueve dokáže z občasné nudné zádumčivosti chytře vybřednout strhujícím výtvarným či audiovizuálním řešením. Zinscenovanými vizionářskými záběry překovává i svůj předchozí obrazově a zvukově úchvatný sci-fi opus Příchozí, byť nakonec nedokázal vystoupit ze stínu kultovního předchůdce a vytvořit podobně originální vizi. K nejvíce originálním a zároveň dobře využitým nápadem, jakkoliv jde o vedlejší motiv, patří zmíněné hologramy nabízející nové otázky ohledně umělé inteligence.

Leitmotivem příběhu nicméně nejsou existenciální problémy hologramů, nýbrž komplikované soužití mezi lidmi a androidy, kterých je mezi skomírajícím neumělým obyvatelstvem planety stále více, neboť ti šťastnější už se přestěhovali na některou z pozemských kolonií. Spouštěčem událostí je K-ův objev zakopané kostry, u níž laboratorní vyšetření nečekaně objasní, že jde o androidku, která zemřela během těžkého porodu. Nadřízení kvůli obavám z možné války s replikanty - jak se tady androidům říká - pověří K zničit všechny důkazy a najít dítě, které před cca 30-ti lety zmizelo. Následné K-ovo vyšetřování, do nějž je osobně zainteresován í majitel korporace na výrobu replikantů Niander Wallace (představující nástupce Tyrell Corporation z BR), samozřejmě otevírá mnoho palčivých otázek a třináctých komnat.

Na scénáři se znovu podílel Hampton Fancher, spoluautor skriptu k BR, a je to na filmu nepříjemně znát. Sequel totiž až příliš vzhlíží a natahuje ruce k předchůdci, vyžívá se ve zbytečných narážkách na něj a spíš než volné pokračování připomíná moderní převyprávění Scottova nedostižného opusu. Villeneuve coby režisér však nezklamal, opět natočil pro smysly opojné dílo, jehož nejslabším článkem je opět scénář. Slibně se vyvíjející zápletku scénáristé (druhým je studiový řemeslník Michael Green) nevyužili tak, jak by si fandové BR představovali, a např. i klišovitými akčními scénami její potenciál trochu promarnili.

Nepříliš kvitovaným činem, za nímž stojí sám režisér, byla také výměna autora hudby. Původně nasmlouvaný Islanďan Jóhann Jóhannsson, který složil hudbu ke všem Villenuveovým americkým snímkům a měl už část soundtracku hotovou, byl na poslední chvíli nahrazen zkušeným Hansem Zimmerem a mladým Benjaminem Wallfischem. Zatímco Jóhannsson se pokusil přijít s něčím novým, přičemž kongeniálně splýval s Villeneuovou vizí (viz trailery využívající právě jeho hudební motivy), náhradníci vesměs neinvenčně jdou ve stopách Vangelise. Neodpustím si ani rýpnutí do volby hereckého obsazení, zvláště toporný a sebe-vykrádající Ryan Gosling (K) a vyšumělý Harison Ford (Deckard) svými výkony zrovna nenadchnou. Celkový dojem z 2049 je přesto pozitivní a definitivní názor si udělám až po druhé projekci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama