The sleeper must awaken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XXII-4-MMXVI

FILMY V KURZU: [2017] Krotkaya... [2018] Dogman...Manbiki kazoku...Climax...BlacKkKlansman...Widows...Roma...Sunset...First Man... [???] The Thousand Miles...

Po bouři [Umi jori mo mada fukaku]

19. září 2017 v 22:32 | uglydog |  Recenze FILMové
Hirokazu Koreda (1962) si vydobyl respekt a pozornost citlivými, civilně pojatými rodinně-vztahovými filmy ze současného Japonska. Hrdinové a nastavené situace Koredových děl jsou však natolik univerzální, že jejich lokální verze najdeme napříč všemi kontinenty. Koreeda začínal jako dokumentarista, a tak není divu, že v jeho celovečerních filmech často rezonuje sociální cítění a odráží se v nich vytříbené pozorovatelství. Opravdu mezinárodní věhlas zaznamenává až s posledními třemi filmy, v nichž se už představuje coby zručný vypravěč schopný diváka strhnout navzdory absenci klasického dramatického rámce.



Tak jako předchozí Jaký otec, takový syn (1013) a Naše malá sestra (2015) rovněž i v českých kinech aktuálně uváděný film Po bouři (2016) je rodinným dramatem bez vypjatých scén a závěrečné katastrofy a katarze. Hlavní hrdinovu je zkrachovalý spisovatel Rjota, který se nemůže vzpamatovat z rozvodu, a z nekončící tvůrčí krize se snaží utéct nemorálními zakázkami pro soukromou detektivní agenturu. Vydělané peníze pak namísto placení alimentů a nájmu polykají dostihové sázky. Když shodou okolností uvízne během jednoho ze sezónních tajfunů v bytě své ovdovělé matky spolu s bývalou ženou a svým dospívajícím synem, nečekaná situace do sebe zahleděnému a neodpovědnému looserovi náhle v lecčem pootevře oči.

Koreeda věren svému už vycizelovanému stylu opět vypráví minimalisticky a neefektně. Prosté a běžné denní úkony jako je příprava jídla či procházka sousedstvím nenuceně spojuje se záběry určujícími vývoj zápletky. Scény jsou precizně vypointované, dialogy vybroušené a životně působící. Taktéž herci jsou naprosto přesvědčivý: navenek sebevědomě chladná, ale vnitřně rozpolcená exmanželka Kjoko, uštěpačná a energická Rjotova matka i sympatický outsider Rjota. Nevyumělkované a komplexní postavy, v nichž nacházíme kus sebe, příp. svých blízkých a známých.

Japonský auteir, jenž je také autorem scénáře a střihu, k postavám přistupuje velkoryse a s citem. Složitosti života nahlíží sice bez sentimentu, leč s optimismem a pochopením. Nejzajímavější postavou je Rjotova matka Jošido, která se s obdivuhodnou lehkostí vyrovnává jak se smrtí manžela, tak s komplikovanými povahami svých dětí, převážně vášnivého sázkaře a notorického lháře Rjoty. Je směšným mudrcem, který životní zkušeností a nezdolnou myslí převyšuje své okolí jako mnozí jiní staří, neprávem přehlížení lidé. Jošidina snaha dát Rjotu zase dohromady s Kjoko je stejně mile dojemná jako výroba sirupových nanuků, jimiž si zpříjemňuje horké dny.

Shovívavé pousmání vzbuzuje i Rjotova snaha získat a následně uchovat nějaké peníze pro svého syna. Žije v domnění, že pro dobrou věc lze klesnout k neetickému jednání, přičemž mu falešná hrdost (za svůj jediný román kdysi dávno obdržel literární cenu) nedovoluje psát brakovou mangu. Navzdory pravděpodobné beznadějnosti Rjoty coby odpovědného otce nelze nevidět a neocenit jeho upřímnost při hledání sama sebe. Chybovat je přece stejně lidské jako umět odpouštět. A právě čistota podání myšlenek a otevřenost děje, kdy se tak jako v životě může stát cokoliv, jsou dalšími přednostmi nenápadného mistrovského díla. Vsadil bych Rjotovy poslední peníze, že Koreedův nejnovější film, který měl před pár dny premiéru na festivalu v Benátkách, bude podobně nevšedním diváckým zážitkem ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama