The sleeper must awaken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XXII-4-MMXVI

FILMY V KURZU: [2017] Krotkaya... [2018] Dogman...Manbiki kazoku...Climax...BlacKkKlansman...Widows...Roma...Sunset...First Man... [???] The Thousand Miles...

Dunkerk [Dunkirk]

18. srpna 2017 v 15:36 | uglydog |  Recenze FILMové
Christopher Nolan si u diváků a kritiků vydobyl takovou pozici, že na každý jeho nový film jsou kladeny ještě větší nároky než na ten předešlý. Možná i proto se ve svém desátém filmu odklonil od relativně bezpečné oblasti divácky vděčných žánrů (adaptace komiksů o Batmanovi, scifi Interstellar, kriminálky Memento a Insomnie) k serióznímu ztvárnění historické válečné události. Naproti tomu pokračuje v technicistní vytříbenosti a vizionářském přístupu k filmování. Dramatické události z koncem jara 1940 u francouzského města Dunkerk natočil (stejně jako předchozí Interstellar) na 70mm IMAX film, takže českému divákovi, který si chce dílo užít v opravdu původním provedení, nezbývá než navštívit pražský IMAX, jenž jako jediný u nás získal a promítá analogovou 70mm kopií filmu. Všude jinde disponují projekcemi v digitální, a tudíž oříznuté verzi.



U IMAX formátu jsou políčka filmu promítána v horizontální poloze (na rozdíl vertikální polohy jako u ostatních formátů), díky čemuž lze využít celé plochy políčka, ale zároveň vytváří obraz v netradičním poměru stran 1,43:1 (což je vlastně téměř 4:3). Zatímco v Interstellaru Nolan střídal záběry natočené v IMAX formátu se širokoúhlými, Dunkerk už je celý v IMAXu. Tvůrci zřejmě chtěli diváka co nejvíce vtáhnout do dění, což se jim tímto (ale nejen tímto) nadmíru podařilo. Od první minuty jako bychom byli účastni dechberoucí vojenské operace, jejíž podstatou byla zachrána téměř 400 tisíc britských a francouzských vojáků obklíčených u pobřežního města Dunkerk tehdy ještě úspěšně postupujícími nacisty (ve filmu ovšem lakonicky pojmenovaných jako "enemy" - nepřítel).

Film událost zachycuje ve třech časových rovinách a pohledech na věc. První linie sleduje na pomyslné ploše jednoho týdne živelnou snahu mladého britského vojáka dostat se na jakékoliv záchranné plavidlo a vrátit se domů. Druhá rámuje jeden den posádky malé civilní lodě vyplouvající spolu s desítkami dalších dobrovolníků na pomoc s evakuací, kterou britská armáda není schopna (a částečně ani ochotna) kapacitně pokrýt. A konečně třetí má představovat hodinu letu stíhačky Spitfire vyslané coby letecká podpora proti letounům nepřítele, nemilosrdně atakující vojáky rozmístěné na rozlehlé pláži, kde se není kam ukrýt.

Oproti filmům jako Zachraňte vojína Ryana nebo Tenká červená linie není Dunkerk tak brutální, ale ani tak soustředěný na konkrétní postavy. Hrdinové filmu, resp. první vypravěčské linie, jsou záměrně vyobrazeni jako téměř anonymní muži/chlapci v uniformě, jako vedené loutky, jako miniaturní figurky na obrovské šachovnici. Mnohdy je od sebe nelze rozeznat, jak jsou špinaví, či jak je dění na plátně překotné a nepřehledné. A protože tvář pilota spitfiru ukrývá maska, jsou jedinými postavami, s nimiž se lze ztotožnit, trojice statečných dobrovolníků (dva dospívající chlapci a otec jednoho z nich) ze zmíněné civilní loďky. Ne náhodou se v závěru právě na ní všechny tři linie ústrojně propojí.

Ještě více než uhrančivý obraz (bohužel jsem mohl navštívit pouze běžnou projekci) diváka strhává zvuková stopa a hudba Hanse Zimmera. Nolan opět užil dravých smyčců a nervně pulsujících syntezátorů k vytvoření silného napětí a drtícího dramatu. Nálety bombardérů jsou doslova ohlušující a tempo hudební složky (je to vůbec ještě hudba?) místy nesnesitelné. Divák se chvílemi ocitá ve stejné pasti jako nebozí vojáci - uvězněni v potápějících se lodí nebo se bezděčně zarývající do písku před pumami bombardérů. Mírou imerze Dunkerk připomíná loňského Saulova syna, přičemž ani jeden z nich nepotřeboval pro svou účinnost 3D technologii.

Milovníci leteckých simulátorů si vychutnají četné vzdušné souboje, fandové do historie se zase mohou přít o historickou věrnost týkající se výzbroje, uniforem a nakládání s fakty. Pokud bychom měli audiovizuálně úchvatnému filmu něco vyčíst, tak snad jen (pro Nolana ovšem typicky) překombinované vyprávěcí schéma. Neustálé přepínání mezi třemi liniemi celkem předvídatelně plynoucí k závěrečnému prolnutí působí trochu samoúčelně až rušivě, příběh jistě bylo možné odvyprávět i méně sofistikovaně a komplikovaně. Znalce režisérovy filmografie nepřekvapí ani mírný patos v závěrečných scénách, nicméně vzhledem k žánru a líčeným událostem se mu asi nešlo zcela vyhnout. Rozhodně se nepřidám k těm, kteří Nolanovi vyčítají "chladnost" a odstup, neboť i to jsou jeho trademarky a Dunkerk nechtěl být válečným dojákem jako Spielbergův opus Zachraňte vojína Ryana.

Naopak nenápadná metaforičnost (anonymita nepřítele i evakuovaných vojáků), rozporuplné, byť málo rozvinuté postavy (pilot Farrier, voják zachráněný ze ztroskotané lodě) a protichůdnost některých skutků (zbabělost vedle sebeobětování, solidarita vedle sobeckosti) ukazuje na promyšlenější a relativizující přístup k historické látce. Ačkoliv Nolan podle mého názoru nenatočil svůj nejlepší film, vysokou laťku si udržel a poptávka po dalším bude znovu vysoká. Osobně bych raději návrat ke scifi či komiksové fantastice ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama