The sleeper must awaken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XXII-4-MMXVI

FILMY V KURZU: [2017] Krotkaya... [2018] Dogman...Manbiki kazoku...Climax...BlacKkKlansman...Widows...Better Call Saul (Season 4) [???] The Thousand Miles...

P. K. Dick: Tři stigmata Palmera Eldritche

15. srpna 2013 v 17:05 | uglydog |  RECENZE různé [knihy, komiksy, hry...]
Philip K. Dick (1928-1982) je Julesem Vernem 20. století. Mají spolu mnoho společného. Oba psali závratným tempem a vydali desítky románů. Oba projevovali ojedinělou fantazii a vizionářství. A konečně oba umně zabalili vědecko-fantastickou náplň do skvěle stravitelného, mírně brakového obalu. Čtivá, literárně nenáročná díla měla díky napětí, záhadám či nečekaným zvratům na daný žánr nezvyklý spád a podmanivost. Oproti postmodernímu Dickovi překypujícímu ironií a politickou nekorektností je Verne sice velmi konzervativním autorem, ovšem ani on se nebál kritizovat zkázonosnost neustálé evoluce člověka. Pokud jde o Dicka, na gejzírech neobvyklých nápadů a vizí má nemalý podíl diagnostikovaná schizofrenie a (zne)užívání různých drog. Pod jejich vlivem byl i během psaní Tří stigmat Eldritche Palmera (1964), což se projevilo jak v ději, tak na celkové koncepci románu.


Příběh se, jak je pro Dicka zvykem, odehrává v nepříliš vzdálené dystopické budoucnosti, kdy je v důsledku silného globálního oteplení přelidněná planeta Země (alias Terra) téměř neobyvatelná. Lidé se převážně zdržují uvnitř klimatizovaných budov, do 80tistupňpvých veder vychází pouze ve speciálním, skafandru podobném obleku. OSN coby vedoucí organizace lidstva nepřetržitě selektuje obyvatelstvo a odesílá vybrané nešťastníky na zemské kolonie - Mars, Venuši, Ganymédes - aby je postupně přetvářeli na co nejlépe obyvatelné. Život na koloniích je fyzicky i psychicky náročný, a tak si ho kolonisté zpříjemňují kompletování soupravy Perky Pet, miniaturizovaných pozemských předmětů, vyráběných firmou P.P.Layouts. Její ředitel Leo Bulero (s tajnou podporou OSN) dále vyrábí halucinační a návykovou drogu Can-D, kterou ilegálně dodává kolonistům, aby se jejím prostřednictvím skupinově přenášely do pozemské reality. Na podobě soupravy se podílí i Bulerův důležitý zaměstnanec, jasnovidec Barney Mayerson.

Do příběhu se ponořujeme v době, která pro budoucnost P.P.Layouts nevěstí nic dobrého. Mayerson obdržel povolávací rozkaz do služby v koloniích a jedinou možností, jak se jí vyhnout, je neprojít psychotesty. Bulero se zase musí popasovat s nečekanou konkurencí, neboť ze služebního pobytu v soustavě Proximy Centauri se vrátil průmyslník Palmer Eldritch a přiváží látku, z níž posléze vyrábí drogu Chew-Z s dokonalejšími účinky než má Can-D. Oba muži se snaží nepříznivou situaci řešit s pomocí výdobytků moderní vědy, Mayerson snižuje psychickou odolnost rozhovory s elektronickým psychiatrem, doktorem Smilem, Bulero spoléhá na svůj zvětšený mozek, zdokonalený pravidelně podstupovanou evoluční terapií. Jejich osobní setkání z Chew-Z umožňující vysnít si libovolný svět pak přináší nejen zásadní obrat v ději, ale i změnu vnímání reality nebo vlastně vznik a prolínání vícero realit.

Stejný zmatek z nejednoznačnosti vnímaného prožívá i čtenář. V jistých chvílích si nemůžeme být jistí, v čí hlavě se právě nacházíme. Can-D, byť způsobuje návyk a prohlubuje deprese kolonistů, je ve srovnání s Chew-Z neškodnou laskominou, jako když srovnáte kávu s heroinem. Chew-Z zasahuje vědomí uživatele takovou silou, že se mu realita a vytvořené představy prolínají do těžko srozumitelného celku. Podobné stavy zakusil třeba Bob Arctor, postava z Dickova románu Temný obraz, i další autorovi, téměř autobiografičtí hrdinové. Dick experimentoval s drogami údajně proto, aby se zbavil své psychické nemoci. Pravděpodobně mu pomáhaly zvládat i složité životní situace, kterých nebylo málo - problematické soužití se ženami (pětkrát rozvedený), policejní šikana (z politických důvodů), chudoba (o jeho díla dlouho nebyl zájem)... To vše se v různé podobě a míře objevuje v každém jeho románu.

Drogy jsou tedy jedním z ústředních témat Tří stigmat Palmera Eldritche. S nimi úzce souvisí i druhé téma - náboženství a víra v boha. Dick nebyl věřícím v pravém slova smyslu, ale o různé duchovní nauky se zajímal, a dokonce některé studoval. Zjednodušeně by se dalo říct, že ve svých románech zpočátku projevoval vůči náboženství, zvláště křesťanskému, spíše ironický přístup, a to až do roku 1974. V tomto roce byl totiž zasažen sérií vidin (růžový parsek) a halucinací (geometrické vzory, obrazy Ježíše a starověkého Říma). Bezprostředně po spatření paprsku měl pocit prozření v lepšího člověka. Opakování a prodlužování halucinací způsobilo, že Dick začal tvrdit a pravděpodobně i věřit v to, že žije dva paralelní životy: v jednom je sebou samým, spisovatelem Philipem K. Dickem, ve druhém Tomášem, křesťanem pronásledovaným Římany v prvním století našeho letopočtu.

Ve Třech stigmatech se náboženství objevuje ve dvou podobách. Jednak jako novokřesťanství, hojně se rozšiřující mezi kolonizátory, a jednak jako fanatický vztah k Can-D, potažmo Chew-Z. (Novo)křesťanská víra je pro většinu kolonizátorů slabou náplastí na všeobjímající zoufalství v koloniích, a tak se stávají závislý na látce, umožňující únik z bídné a stresující reality. Užití drogy jim dopřává to, čeho se jim na vyprahlém Marsu nedostává - živoucí přírody, bohatství a luxusu, krásných těl. Po užití drogy se přenesou do vybraného prostředí Terry (dle vybavení jejich soupravy Perky Pet), kde se ženy stanou Pet a muži jejím přítelem Waltem. Při kolektivním užití drogy (tzv. seanci) se všechny zúčasněné ženy přenesou do jedné Pet a všichni muži do jednoho Walta, přičemž se musí domlouvat, co bude jejich avatar dělat. Přenášení se na zidealizovanou Terru je přirovnáváno transcendentnímu náboženskému prožitku a aplikace Can-D ke svatému přijímání.

Útlý paperback přináší i další témata a otázky týkající se budoucnosti lidstva a vnímání reality. Záleží jen na čtenáři, jestli se nechá strhnout pádivým dějem, nebo jej přijme jako filozofickou výzvu. Tři stigmata patří k těm hloubavějším a mystičtějším Dickovým románům, v jejichž případě jedno přečtení nebude stačit. Leckdo může mít potíže identifikovat se aspoň s některou z mnoha postav. V expozici se vyskytují hned čtyři potenciální hlavní hrdinové a dlouho není jasné, čí perspektiva bude určující. Podivná nejednoznačnost další důležité postavy, Palmera Eldritche, čtenářskou přístupnost ještě více nabourává. Zkušený čtenář by se tím neměl nechat odradit, ale naopak usilovat o ještě hlubší proniknutí do díla. Zdá se, že tak jako Eldritch a od OSN posvěcená droga Chew-Z mají s lidstvem jiné než čistě komerční záměry, tak i náš autor má zcela nekomerční záměry se čtenářem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama