The sleeper must awaken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22-IV-MMXVI

FILMY V KURZU: [2017] How to Talk to Girls at Parties...Stranger Things (Season 2)...Mindhunter (Season 1)...Blade Runner 2049...Нелюбовь...The Square...Wind River...The Meyerowitz Stories...120 battements par minute...Krotkaya...Happy End...Aus dem Nichts...The Killing of a Sacred Deer...Wonderstruck... [2018] Phantom Thread...Better Call Saul (Season 4) [???] The Thousand Miles...

Dunkerk [Dunkirk]

Před 35 minutami | uglydog |  Recenze FILMové
Christopher Nolan si u diváků a kritiků vydobyl takovou pozici, že na každý jeho nový film jsou kladeny ještě větší nároky než na ten předešlý. Možná i proto se ve svém desátém filmu odklonil od relativně bezpečné oblasti divácky vděčných žánrů (adaptace komiksů o Batmanovi, scifi Interstellar, kriminálky Memento a Insomnie) k serióznímu ztvárnění historické válečné události. Naproti tomu pokračuje v technicistní vytříbenosti a vizionářském přístupu k filmování. Dramatické události z koncem jara 1940 u francouzského města Dunkerk natočil (stejně jako předchozí Interstellar) na 70mm IMAX film, takže českému divákovi, který si chce dílo užít v opravdu původním provedení, nezbývá než navštívit pražský IMAX, jenž jako jediný u nás získal a promítá analogovou 70mm kopií filmu. Všude jinde disponují projekcemi v digitální, a tudíž oříznuté verzi.

 

Akční 2d indie hry na obzoru

31. července 2017 v 11:49 | uglydog |  Smetí
V nadcházejících měsících a kvartálech by mělo vyjít několik zajímavých her od nezávislých vývojářů sázejících na originální design, retro hratelnost či aktualizaci zašlých herních žánrů. V mém kurzu orientovaném na 2d akční hry se objevuje tato čtveřice titulů, které už lze předobjednat ve virtuálním obchodě Steam : Cuphead, Chasm, Death´s Gambit a Ghost Song. Konkrétní data vydání nejsou většinou známy, poněvadž na hrách pracuje vždy jen několik málo nadšenců (někdy i ve svém volném čase), a tak se vývoj zpravidla protahuje a termíny oddalují ;)

Válka o planetu opic [War for the Planet of the Apes]

25. července 2017 v 8:02 | uglydog |  Recenze FILMové
Pod vlivem uhrančivých trailerů a pozitivních ohlasů na nejmenované filmové databázi jsem vyrazil do kina na další přírůstek do slušně vydělávající franšízy parazitující na alegorickém románu Planeta opic (česky 1963) od Pierra Boullea. Ačkoliv jsem od Války o planetu opic nečekal nic hlubokomyslného, výsledek byl téměř malomyslný, dětinsky naivní a nepřiznaně brakový. Třetí díl rebootované tri(?)logie je zkrátka nesourodá slátanina místy krásných obrázků nedávajících valného smyslu, resp. snažící se nějaký ten smysl ze zpotvořené původní látky vydolovat. Navíc trpí neduhem závěrečných částí, jež mnohdy nestřídmě mixují a nadužívají vše úspěšné z částí předešlých, a to i při práci s žánrem (žánry).

 


Silná režisérská trojka brzy v kinech

23. července 2017 v 7:48 | uglydog |  Smetí
Ve zbyvajici casti roku, event. na prelomu s rokem dalsim maji premieru tri vyrazne filmove tituly s parametry umeleckeho velkofilmu. Jde o mainstreamu nebo ciste komerni tvorbe se vymykajici dila, na nez tvurci ziskali nemale mnozstvi financi a zaroven disponuji nemalou autorskou svobodou. Jde o filmove udalosti od nejtalentovanejsich a nejuznavanejsich reziseru dneska: Dunkerk Christophera Nolana, Blade Runner 2049 Denise Villeneuva a Phantom Thread Paula Thomase Andersona (PTA). Tri velci filmovi vizionari dneska a jejich ocekavane novinky...
|
Nolan tentokrat opustil fantasticke svety a budoucnost a v novem filmu se necekane zameril na historii. Jiz v techto dnech muzeme i v ceskych kinech vyhodnotit a zanalyzovat, zda jeho vyobrazeni utrpeni vojaku 2. sv.valky bude jeste pusobivejsi nez zoufalstvi austronautu hledajicich novou planetu pro zivot (viz Interstellar). Villeneu se chte nechte musi popasovat s remeslnou zrucnosti Ridley Scotta, k jehoz nestarnoucimu scifi Blade Runner (1982) se svym volnym pokracovanim odkazuje. Nema smysl predpovidat neco na zaklade mlzicich traileru, pro kanadskeho melancholika je typicka podmaniva atmosfera a napaditost pri ohybani zanru, coz z kratkych sestrihu nepozname. Snad uz konecne dostal latku hodnou jeho rezijnich schopnosti a vznikne dilo nejen vynikajici, ale vyjimecne. Premiera v CR: 5. rijna 2017. Vyjimecne v sobe a priori spojuje titul Phantom Thread, protoze v nem opet po letech spojili sve sily vyjimecni umelci, reziser PTA a herec Daniel Day Lewis. I pres skoupe info ohledne zapletky a dalsiho obsazeni lze ocekavat dalsi divacky nejednoduchy, ale umelecky mimoradny zazitek. Po lehce odlehcenem Inherent vice doufam v neco vic v duchu Mistra ci Az na krev: velkolepou dobovou fresku s psychologickou drobnokresbou - protnuti sily dejin s osudem konkretniho cloveka. Premiera v CR: 1. unora 2018.

Inside (PC hra)

12. června 2017 v 18:23 | uglydog |  RECENZE různé [knihy, komiksy, hry...]
Dvojrozměrné plošinovky patřily k nejrozšířenějšímu typu her v herním dávnověku (a tím pádem také byly nejvíc zapleveleným žánrem), dnes se jim však věnují převážně vývojáři z indie scény. Výsledkem jsou proto mnohdy tituly podivné, nekonvenční, náročné či multižánrové, leč málokdy mainstreamové. I tak během let vzniklo několik legendárních titulů jako Cave Story, Braid ši Super Meat Boy, které přišly s originálním konceptem i chytlavou hratelností, a tím pádem oslovily široké spektrum hráčů. Někteří indie vývojáři při koncipování svého projektu staví více na neotřelém nápadu (např. VVVVV), jiní na audiovizuální propracovanosti (Olwboy). Budiž čest výjimkám kongeniálně spojující obé (již zmíněný Braid). Hra od dánského nezávislého studia Playdead s prostým titulem Inside náleží spíše do druhé škatulky, byť kromě nádherné grafiky a temné atmosféry místy nabízí docela neotřelou hratelnost.


Arcade Fire chtějí všechno a hned !

4. června 2017 v 22:40 | uglydog |  Smetí
Kdo to ještě nezaznamenal, na youtube a zřejmě i jiných internetových serverech se objevil nový singl kanadské kapely Arcade Fire. Zhruba 5ti-minutová píseň Everything Now předchází stejnojmennému albu, které má vyjít 28. července a které pro změnu předchází evropskému a americkému tour (ovšem bez zastávky v Česku). Album je prvním ze dvou, k nimž se aktuálně šestičlenný tým smluvně zavázal a podle singlu se zdá, že přirozeně naváže na předchozí album Reflektor (2013). Nová skladba po rozespalém prologu s melancholicky nakřáplým zvukem brzy přechází v příjemný rytmický pop podbarvenými abbovskými klávesami a panovou flétnou. Pulsující tempo kočíruje svým procítěným vokálem ve stylu U2 charismatický zpěvák Win Butler v refrénu doplňovaný skandujícím chórem. Srovnáme-li celkový feeling, neubráníme se asociaci na hit Here Comes the Night Time z přechozího alba Reflektor, nicméně přes veškeré aluze si textově úderné Everything Now uchovává osobitost a lehkost. Arcade Fire zřejmě i v další fázi vývoje nebývalým způsobem propojí hudbu pro sportovní haly s folkově intimní poetikou.



Win Butler, portrét

Neznámá dívka [La fille inconnue]

30. května 2017 v 22:45 | uglydog |  Recenze FILMové
Jak to ti Dardennové dělají, že každý jejich nový film dovede s chirurgickou přesností obnažit některé z vážných společenských témat, problémů či svízelných situací? Ať jde o chudobu, nezaměstnanost, děti bez domova, zaměstnávání ilegální přistěhovalců či fingované sňatky s cizinci, vždy dokážou vyhmátnout podstatu daného jevu. Tyto a další fenomény přitom zpracovávají s realističností dokumentu, bez sentimentality, bez sklonů hrdiny přikrášlovat, scény přehnaně dramatizovat. Zároveň ani nejde o filmy chladné a nudné, pod povrchem dění a v nitrech postav to vře a záleží na divákovi, nakolik se dokáže do příběhů vžít a nevyobrazené si sám domyslet. Takový je i poslední film Neznámá dívka, jehož tématem je dostupnost zdravotní péče a kajícné zpytování svědomí.


Já, Daniel Blake [I, Daniel Blake]

25. května 2017 v 20:58 | uglydog |  Recenze FILMové
Filmy Kena Loache lze vnímat jako diváčtější alternativu sociálně angažovaných sond bratří Dardennů. I když Dardennové malými krůčky přechází od ryze observační metody s charakteristickým odstupem od postav k více dramatickému tvaru, Loach je svým důrazem na příběh a snahou vyvolávat emoce u diváka přece jen přístupnějším tvůrcem. To však nemám být kvalitativní posudek, Loach a jeho dvorní scénárista Paul Laverty sice mají jiné metody práce, angažovaností a kritikou "nespravedlivého světa" se belgickým bratrům bezmála vyrovnají, jak dokazují ve svém zatím posledním díle Já, Daniel Blake oceněném na loňském festivalu v Cannes Zlatou palmou.


Vetřelec: Covenant [Alien: Covenant]

21. května 2017 v 10:11 | uglydog |  Recenze FILMové
Britskému režisérovi Ridley Scottovi bude v listopadu 80 let, a proto bychom k němu jakožto starému člověku měli přistupovat shovívavě. A nutno dodat, že i kdyby do konce života nenatočil nic kloudného, za zásluhy z dřívějšku mu rytířký řád náleží. Proč si ale lhát do kapsy? Ve svém posledním filmu sice ukázal, že řemeslu stále rozumí a umí jít s dobou, ale také je z něj patrné, že už jinak nemá co nového nabídnout. Vetřelec: Covenant navíc jen přispívá k erozi kdysi zajímavé ságy - pokud jej do ní vůbec lze počítat! Spolu s Prometheem (a dalšími tituly, jež jsou prý už v hlavách producentů a možná i scénáristů) má Covenant být jakýmsi prequelem vysvětlujícím původ Vetřelců a vlastně i samotného lidstva. Jenomže Prometheus je v podstatě samostatné scifi béčko bez skutečné návaznosti na vetřelčí ságu a Covenant spíše remakem prvního Aliena (1979) podobně jako Star Wars VII cituje a opakuje první díl Lucasovy ságy hvězdné. Je tedy otázkou, jak se k filmu analyticky postavit. Každopádně si nemůžeme příliš nahlas stěžovat, jestliže výpravných scifi s áčkovým rozpočtem je ročně v kinech průměrně tolik, kolik je celkem dobrých dílů Vetřelce ;)


Blacksad (Komiks)

13. května 2017 v 9:21 | uglydog |  RECENZE různé [knihy, komiksy, hry...]
Ediční řada komiksového nakladatelství Crew honosně zvaná Mistrovská díla evropského komiksu (MDEK) se snaží českým čtenářům představit významná komiksová díla vzniklá v Evropě. Vybrané tituly lze bez nadsázky vnímat jako protipól tradiční americké produkci. Naproti přiznanému braku zahrnujícímu zpravidla příběhy o superhrdinech totiž MDEK nabízí avantgardnější, bizarnější či umělecky více zaměřené čtivo. Od vydání prvního titulu v roce 2010 (Výprava za ptákem času) vydala Crew do dnešního dne už 14 rozsáhlých a ne zrovna levných grafických románů a souborných děl, naposledy teď v květnu Dobrodružství Jeronýma Moucherota. Výběr titulů je žánrově i stylově poměrně pestrý, vedle nezpochybnitelných klenotů jako je Incal, Věčná válka nebo Kasta metabaronů najdeme i obskurní Druunu či pulpového Slaina. Já bych se rád zastavil u pátého titulu řady, povídkové noir série Blacksad, v níž se čtenář může setkat s - u nás nepříliš známou - španělskou tvorbou.


Cannes 2017 v mém kurzu

28. dubna 2017 v 9:35 | uglydog |  Smetí
Sotva jsme stihli nasledovat - aspoň ty nejdoporučovanější - tituly z minulého ročníku Cannes a už tu máme ročník nový, tentokrát jubilejní. Tak jako každý rok, nejprestižnější filmový festival na světě přitahuje zájem cinefilů, filmových distributorů i kritiků jako sladká limonáda mlsné vosy. Z pravidelných sekcí je pak samozřejmě nejvíce lákavá, zvučnými jmény nabitá hlavní soutěž, v níž se o hlavní ceny uchází prošedivělí matadoři i mladší tvůrci úspěšných děl z minulých let.


Zkouška dospělosti [Bacalaureat]

21. dubna 2017 v 6:18 | uglydog |  Recenze FILMové
Rumunská nová vlna ani po deseti letech neopadla, naopak jakoby získávala na mohutnosti a údernosti. Rok 2016 byl asi vůbec nejúspěšnějším pro kinematografii východorománského národa. Důkazem budiž dva počiny, které se blýskly na loňském ročníku festivalu v Cannes: Sieranevada Cristi Puia (*1967) a Zkouška dospělosti Cristiana Mungia (*1968). Nejenže díky těmto dvěma auteurs zastiňuje v posledních letech rumunská kinematografie dříve významné kinematografie ruské a polské, ale bez nadsázky se zařazuje po bok těch nejlepších evropských - francouzské, italské a britské. Velký podíl na tomto úspěchu si připisuje tvorba C. Mungia, který Zkouškou dospělosti zkompletoval sbírku tří nejprestižnějších cen z Cannes: po zlaté palmě za 4 měsíce, tří týdny a dva dny (2007), ceně za nejlepší scénář za Na druhé straně kopců (2012), do třetice loni obdržel cenu za nejlepší režii.


Místo u moře [Manchester by the Sea]

20. března 2017 v 22:36 | uglydog |  Recenze FILMové
Americký nezávislý film je sice pěkná škatulka, ale v současnosti disponuje minimiální referenční hodnotou. Kdysi zahrnovala filmy, které se drze vymezovaly proti komerčnímu mainstreamu v Americe, tedy proti Hollywoodu, a to jak z hlediska rozpočtu, tak i stylu, náladě a obsahu vyprávění či hvězdnému obsazení. Dnes však bývají za nezávislé filmy považovány i snímky s miliónovými rozpočty, známými herci a divácky atraktivním stylem vyprávění. V podstatě jde o pohrobky dřívějšího tvůrčího proudu, z něhož vyšli takové osobnosti jako Jim Jarmusch nebo bratři Coenové. Coby nezávislé snímky jsou vnímány také některé filmy nominované a oceněné na letošních oscarech: La La Land, Moonlight a Místo u moře. Podle mého názoru do naší škatulky nejvíce zapadá poslední zmiňovaný titul, kterýžto v hodnocení akademie příznačně nejvíce zapadl.


Paterson

26. února 2017 v 10:03 | uglydog |  Recenze FILMové
Jima Jarmusche (1953) považuji za klasika amerického nezávislého filmu, byť jeho umělecká kariéra doposud trvá a trvat snad ještě dlouho bude. Od svého celovečerního debutu Trvalá dovolená (1980) si udržuje osobitý styl, přičemž jeho filmografii už nyní můžeme rozparcelovat do několika vzájemně odlišných tvůrčích období. První etapa představuje trojici černobílých filmů s hrdiny společenských vyděděnců - kromě debutu dále Podivnější než ráj a Mimo zákon, v dalším období se zaměřil na filmovou povídku s plejádou postav a jejich (filozofických/ filozofujících) komentářů: Kafe a cigarety, Tajuplný vlak a Noc na Zemi. Následuje vrcholné období s antihrdiny morálně převyšujícími své okolí: Mrtvý muž a Ghost dog - Cesta samuraje. Předposlední etapu tvoří dvě více či méně hořké roadmovie Zlomené květiny a Hranice ovládání; druhý jmenovaný titul má ovšem i řadu spojnic s Mrtvým mužem a Ghost Dogem. Zbývají dva filmy, upírská romance Přežijí jen milenci (2013) a na něj volně navazující a zatím poslední Paterson tematizující plynutí času.




Očekávaná filmová sci-fi 2017

30. ledna 2017 v 22:55 | uglydog |  Smetí
Rok 2017 slibuje nejeden nevšední zážitek, tedy alespoň z pohledu fanouška filmových sci-fi. Sešlo - či lépe řečeno sejde - se v něm několik na první pohled silných titulů, které by jinak samy o sobě "utáhly celý rok". Plejáda vesměs nákladných a dlouho připravovaných produkcí osciluje mezi nabubřenou zbytečností, osvědčeným blockbusterovým koktejlem a slibnou autorskou vizí. Nelichotivým jmenovatelem mnohých je fakt, že jde většinou o pokračování úspěšných děl a zavedených značek. Kolem toužebně očekávaných (Blade Runner, Star Wars atd.) poletuje hrstka méně očekávaných (Resident Evil, Piráti z Karibiku) a také pár až nepochopitelných remaků (nevímkolikátý King Kong, obskurní Velké nesnáze v Malé Číně). Na základě osobního vkusu vybírám pět, resp. sedm titulů, doufaje, že aspoň jeden z nich bude stát za to. Pořadí titulů sleduje chronologii české distribuce, index očekávání odpovídá rozmezí 1-5, přičemž 5 je očekávání největší.


LA LA LAND

14. ledna 2017 v 9:52 | uglydog |  Recenze FILMové
Ve svém třetím celovečerním filmu pokračuje mladý americký režisér Damien Chazzelle (*1985) v propagaci jazzu a snaze zachytit jednotlivé fáze a podoby tzv. amerického snu. Romantický muzikál (jak aspoň bývá v médií označován) La La Land je opět prodchnutý skvělou hudbou a strastmi protagonistů uvízlých v situaci, kdy se musí rozhodnout jestli a do jaké míry obětovat život kariéře. Asi nikdo nečekal, že by Chazzelle po nízkorozpočtovém (rovněž muzikálovém) debutu Guy and Madeline on a Park Bench (2009) a hudebním indie dramatu Whiplash (2014) natočil běžnou hollywoodskou produkci. La La Land je totiž muzikálem jen napůl a komedií pouze občas. Ač prvky romance nezapře, má svou výpovědní hodnotou blíž k Vlasům Miloše Formana než k bezstarostné Pomádě, s níž pro změnu sdílí barevnost a sytost obrazu. Podle ohlasů se zdá, že osloví spíše lidi z branže - herce, hudebníky, tanečníky a cinefily. Diváci Anděla Páně se na čerstvého držitele 7 Zlatých glóbů pravděpodobně nepohrnou.


Pustina (minisérie)

16. prosince 2016 v 23:06 | uglydog |  Recenze SERIÁLové
Česká seriálová tvorba platila v dobách totality za výkladní skříň televizní tvorby. Od těch dob se však mnohé změnilo. I když v současnosti vzniká seriálů nemalé množství, kvalitou se s tehdejšími tituly - zvlášť s těmi exportními - nemohou měřit. V posledních letech se proto snaží rozčeřit klidné a bezpečné vody českých seriálů placený televizní kanál HBO, a to vlastní lokální seriálovou tvorbou. Po franšízové krátkometrážní sérii Terapie (2011), trojdílné historické rekonstrukci Hořící keř (2013) a komediální letní oddechovce Až po uši (2014) producenti a showrunneři HBO konečně zacílili na dnes tolik oblíbený kriminální žánr minisérií Mamon (2015) osahávající hranice jak naší investigativní žurnalistiky, tak i řemeslných dovedností českých filmařů. Filmařsky zručné zpracování žel srážela nepromyšlenost scénáře a béčková zápletka, a tak se o revoluci dalo hovořit jen stěží. Nejnovější ryze český seriálový počin produkovaný HBO Pustina měl nedotaženost Mamonu napravit. Předběžná projekce několika dílů na karlovarském festivalu vzbudila solidní ohlas a zájem, a proto nyní, po odvysílání celé řady, je třeba položit si otázku, zda údajný "nejlepší letošní český seriál" dokázal očekávání naplnit, potenciál využít a zda vlastně nejde jen o obyčejný hype.


Příchozí [Arrival]

2. prosince 2016 v 9:18 | uglydog |  Recenze FILMové
Kanadský režisér Denis Villeneuve se během své nedlouhé hollywoodské kariéry rychle etabloval na žádaného a respektovaného tvůrce, kterému se producenti nezdráhají propůjčit nemalý rozpočet. Sobě vlastním artovým přístupem (vytříbeným předchozími, divácky náročnějšími filmy) dokáže vtisknout banálním zápletkám jak odvážnou metaforičnost a myšlenkovou hloubku, tak i punc oscarového spektáklu. Postavy ožívají psychologickou drobnokresbou a svět se jeho viděním stává nejistým místem s nejednoznačnými významy. Ať už si jako látku vybere únos dětí, drogovou válku či setkání s mimozemšťany, tak namísto béčkové atrakce máme co do činění s propracovanou sondou daných událostí a nitra jejich protagonistů. Oproti standardní žánrové produkci Villeneuvovy filmy zneklidňují diváka provokativní symbolikou a temnou atmosférou, vytvářenou mj. promyšleným využítím barevných fltrů a pochmurné či kakofonické hudby. Spolu s Davidem Fincherem a Christopherem Nolanem patří 49-letý rodák z Quebecu mezi výsostné hollywoodské tvůrce pozvedávající žánr thrilleru k "hranicím" uměleckého filmu.


V paprscích slunce [Im Strahl der Sonne]

30. října 2016 v 22:27 | uglydog |  Recenze FILMové
Svět, ve kterém žijeme, je podivuhodným místem s rozmanitými přírodními a společenskými podmínkami a s rozmanitými možnostmi. Pokud máme to štěstí, že se narodíme v té správné části světa, můžeme užívat plnými doušky z celého spektra možností a příležitostí. Můžeme cestovat či létat na rogalu, můžeme číst a psát co nás napadne nebo se třeba nacpat jídlem k prasknutí. Pokud máme méně štěstí a narodíme se jako chudí a nevzdělání, můžeme se aspoň radovat ze svobody a prosté existence. Pokud se k nám štěstí otočí zády a narodíme se např. v Sýrii či Súdánu, budeme prchat před válkou a hledat azyl v jiné zemi. Avšak to je pořád nic proti tomu, když se narodíme V Severní Koreji. Narodit se v této zemi - hrůzně naplňující Orwellovu dystopickou budoucnost z románu 1984 - znamená nemít vůbec možnost žít.


Narcos (seriál)

3. října 2016 v 7:17 | uglydog |  Recenze SERIÁLové
Před pár týdny Netflix jednorázově zpřístupnil druhou řadu seriálu o životech a činech skutečných kolumbijských narkobaronů Narcos. Nebylo divu, že vznikla tak záhy, neboť první sezóna uveřejněná stejným způsobem loni zaznamenala velký úspěch u diváků i kritiky a značku quality tv posunula o další level výš. Sofistikovaně natočená desetidílná série se tehdy stala jedním z nejdiskutovanějších "televizních" počinů posledních let. Oproti líbivější a konvenčněji pojaté Hře o trůny klade větší nároky na divákovu pozornost a morální založení, a možná proto není tolik ověnčena vavříny. Někomu třebas může vadit španělština mající zde mírnou převahu nad angličtinou, ačkoliv naproti tomu pro diváky Latinské Ameriky právě jazyková složka spolu s plejádou latinskoamerických herců a autentickým prostředím představuje největší vábničku. Pro zbytek světa, odtrženého od americko-kolumbijské drogové války, je Narcos prostě jen skvěle natočeným kriminálním a politickým dokudramatem majícím punc kinematografické "must-see" události.


Kam dál